Rozehnal Bedřich

06. září - 06. listopad 2011

expozice: II. patro zlínského zámku
vernisáž: 6. září v 17 hodin
pozvánka

Repríza výstavy, která měla svoji premiéru v Brně v Galerii architektury. Pořadatel, volné architektonické sdružení Obecní dům v Brně, zahájilo touto výstavou druhou desítku prezentací, věnovaných vůdčím osobnostem architektury meziválečného Brna. Jejím autorem je Jindřich Chatrný z Muzea města Brna. Řada podkladů a originálních materiálů k výstavě pochází z pozůstalosti, kterou Muzeu města Brna darovala architektova dcera Ing. arch. Eva Rozehnalová. I tentokrát výstavu doprovází obsažný katalog ( ed. Petr Pelčák, Vladimír Šlapeta a Ivan Wahla), který podrobně mapuje architektův život i tvorbu.
Bedřich Rozehnal pocházel z chudých venkovských poměrů a na vysokoškolské studium si byl nucen vydělávat. Ve srovnání se svými spolužáky absolvoval zhruba s pětiletým zpožděním (1931). O to rychlejší byl jeho následující tvůrčí a společenský vzestup. Od poloviny třicátých let se po předchozí praxi rozhodl pro specializaci na nemocniční stavby. Stal se v této oblasti v Československu průkopníkem a změnil standard nemocničního prostředí. Vypracoval celou řadu projektů regionálních a klinických nemocnic na Moravě. Tato činnost byla po válce završená Dětskou klinickou nemocnicí v Brně - Černých Polích. V roce 1945 byl jmenován profesorem na Vysoké škole technické dr. Edvarda Beneše v Brně, kde se stal oblíbeným pedagogem. Od roku 1948 se postupně prosazovala řada negativní opatření a v roce 1959 rozvázal rektor tehdy již VUT v Brně Vladimír Meduna s Bedřichem Rozehnalem pracovní poměr. Následovalo jeho odsouzení k trestu odnětí svobody na čtyři roky a jeho činnost v tzv Basoprojektu. Katalog k výstavě dedikovali autoři právě památce českých a slovenských architektů, perzekvovaných a uvězněných komunistickým režimem, kteří ve vězení nuceně pracovali v „Basoprojektu“. Mezi nimi zaujímal Bedřich Rozehnal výjimečné, téměř legendární postavení. Po propuštění z vězení se stal ředitelem Ústavu tvorby životního prostředí VUT, na jehož stavební fakultu se vrátil jako profesor. V roce 1970 byl v plném rozsahu rehabilitován. Na prahu politické normalizace se vrátil do čela VUT Vladimír Meduna, který s ním opět rozvázal pracovní poměr.
Architektonická činnost Bedřicha Rozehnala měla široký záběr a o jejím významu svědčil také velký zájem o jeho dílo. V roce 1967 proběhla jeho první výstava celoživotního díla v Domě pánů z Kunštátu v Brně a měla reprízy v Liverpoolu a poté ve Fragnerově galerii v Praze. Jeho velký význam pro rozvoj československé architektury dokládá i současná retrospektiva v grafickém kabinetu ve Zlíně, která představí vedle jeho významných projektů také volnou kreslířskou tvorbu a řadu fotografií a materiálů ze soukromého archivu.